Já a akvarel

Jsem vizuální typ. Abych se dokázala naučit něco nového, potřebuju si o tom přečíst, nastudovat si to a taky to potřebuju vidět. Bez důkazu, že to opravdu existuje, funguje, nebo že to někdo jiný dokáže, mě nikdo nepřesvědčí. Takže jistě chápete, že učení úplně nových věcí je pro mě běh na dlouhou trať a jen tak do něčeho nejdu. K novým věcem přistupuju opatrně, pomalu a s nejistotou v sama sebe. Jsem totiž navíc dost puntičkářská a sebekritická. Nesnáším, když mi něco nejde! Očekávám vždycky to nejhorší, ale můžu se tak aspoň nechat mile překvapit, tak jako v tomhle případě.

Když Myyna začala s akvarelovými kurzy, opatrně jsem se začala vyptávat, jestli budou i příští rok (jako abych se stihla psychicky připravit na to, kdyby mi to nešlo, byla jsem akvarelem nepolíbená). Nakonec to ale bylo rychlejší, než jsem čekala. Najednou jsem seděla ve fungl novém ateliéru. Přišla jsem poslední, ale hltala už třetí kus sladké bábovky, zatímco ostatní dámy se zdráhaly vzít si i první, a trochu nervózně poposedávala před nachystanými deskami, papíry, barvami, štětci a přenádhernou inspirativní kyticí. Byla jsem přesvědčená, že já jediná jsem nikdy v životě akvarel nevyzkoušela. Nikdy dřív jsem neměla odvahu se na nějaký kurz přihlásit, na základce ani na gymplu mi výtvarka moc nešla, moje sebekritické oko nebylo spokojené. Racionálně můj mozek samozřejmě věděl, že o nic nejde, proboha...ale co když mi to nepůjde!

S manuálem šlo hned vše lépe od ruky

Na úvod představování. To je pro mě, jakožto mírně asociálního introverta, noční můra. Potvrzeno, že jsem jediná nepolíbená. Ale cukr v krvi mi zlepšoval náladu, došla jsem si pro další bábovku, a navíc nás tam bylo fakt málo. Individuální přístup mám ráda, to mě potěšilo. Možná ne až zas tak Myynu, ptala jsem se docela dost, ale byla statečná. Když přišly na řadu desky s “manuálem”, spadl mi kámen ze srdce. Moje hlavní obava totiž pramenila z toho, že nebudu vědět, co a jak, že to bude něco jako umělecká volná zábava plná kreativity a neutuchající inspirace. Tou jsem už totiž v podvečer po náročném dni fakt neoplývala. S manuálem už jsem se ale cítila jistější. Rady a tipy z desek se pak hodí i pro domácí akvarelování, abyste věděli, jaké značky nakoupit, jak je používat, kam pro ně zajít a tak. 

A hurá na akvarel. Namalujeme kolečka a vyzkoušíme si, jak se ty barvy dají krásně do sebe rozpíjet, vpíjet a míchat. Tak jo, úkol zní jasně, jdu na to. Maluju kolečka, jakžtakž se rozpíjejí, mám radost. Když mrknu na papíry ostatních, zjistím, že už se dávno nevěnují svým dokonale vpitým kolečkům, ale malují celé obrazy květin a popouštějí uzdu té proklaté fantazii, která mi chybí. Myyna si všimne, že mám zdaleka nejhorší výtvor, milosrdně ale tvrdí, že akvarel se takhle hodnotit nedá a už vůůůbec se nedá hodnotit talent. No dobře, přišla jsem si to užít, tak jsem se ponořila do práce. 

Po úvodním zkoušení přišel na řadu proslulý květinový věneček. Nejdřív základní větší motiv listů, pak drobnější kvítka, různé barvy, ladění detailů, tečkování. Musím říct, že když jsem přestala řešit blbosti, působilo na mě to malování doslova terapeuticky. Ty akvarelové barvy se opravdu krásně rozpíjejí, je to pastva pro oči, dají se upravovat přímo na papíře a jsou velmi user friendly. I štětcem začátečníka vykouzlí půvabné malby s jemnými okraji. Kdybyste chtěli také začít, mrkněte i na pár tipů, jaké štětce zvolit. S každým novým motivem nám Myyna ukázala, jak ho maluje ona, to přesně potřebuju. Protože i když tu chrpu mám přímo před sebou ve váze, netuším, jak bych ji přenesla na papír. Máte to taky tak? Tak přesně pro vás je její kurz. Když budete chtít, malujete si podle sebe, jak vám to jde od ruky. Manuálové typy, jako jsem já, Myyna nasměruje a pak nechá volně plout. 

Čtyři hodiny utekly, ani nevím jak. Krásně jsem si u malování odpočinula. Byla jsem mile překvapená, jak dokáže akvarel vyčistit hlavu. A byla jsem spokojená i s tím, jak jsem namalovala ten květinový věneček. A to je co říct! Teď už vím, že je důležité přijít kvůli sobě, udělat si pauzu po rušném dni. Je úplně jedno, jestli vám to půjde, nikdo vás nebude hodnotit, je to o něčem jiném. Hezky si potichu popřemýšlíte, dáte si výbornou bábovku a domů se vrátíte příjemně svěží. 

Jestli jsem vás už teď trochu navnadila, mám pro vás rovnou i jeden návod jak malovat akvarelem.

A pokud si na kreslení přeci jen netroufáte, vždy můžete koupit hotovky k zarámování a kochat se i tak.

Vaše Tereza z MANKAI Paper