Jak jsme přišli k letošním novinkám a co vlastně znamená produkce vlastního zboží

Máme květen roku 2023 a v Mankaím e-shopu už přistálo za poslední čtyři měsíce několik zcela nových produktů, to znamená těch, které jsme ještě nikdy předtím neměli v nabídce. Ráda bych vám alespoň trochu přiblížila proces naší produkce a co vše to obnáší.

Například lepíky.

Neboli, tzv. post-it bločky, jenže Post-it je ochranná známka, takže musíme lepíky nazývat jinak. Jak jim vlastně říkáte u vás doma?

A co pro malou značku znamená produkce vlastního zboží?

Vezmu to popořádku. Lepíky nám zákazníci poptávali delší dobu, ale kromě čínského zdroje jsem hrozně dlouho nenatrefila na evropskou výrobu, kde nebude potřeba objednat celý kamión. Obecně je malonáklad leckde problém, v posledních letech se to značně zlepšilo, až zdražení energií všechno vrátilo zase na začátek, ale o tom až později.

Takže lepíky. Na začátku roku se mi připomněla jedna zákaznice s tím, jestli už to nějak řeším a já ji přiznala, že se mi to v loňském roce nepodařilo dotáhnout a že to vidím bledě, neboť ty čínské lepicí bločky lepí většinou hrozně špatně. Ledva jsem zprávu odeslala, řekla jsem si, že zkusím ještě zagooglit a nestačila jsem se divit. Můj nejoblíbenější zdroj informací "vyplivnul" hned několik lokálních řešení. Pak už to šlo ráz na ráz. V pohodě šlo objednat našich obvyklých 500 ks a doba dodání byla krásné tři týdny. Vyzkoušela jsem hned dva dodavatele, cena se příliš nelišila, oboje vyšlo na jedničku a já si jen pro případnou příští várku vybrala ty, kde se mnou jednali více přátelsky.

Což je v mém případě opravdu luxus, vybírat si z více dodavatelů. Moc často se to nestává.

S lepíky jsem moc spokojená, zpracování, kvalita lepicí plochy i potisk jsou přesně takové, jaké jsem si představovala. Navíc se podařilo to, co je vždy v oblacích a připomíná to věštění z koule, naše zákaznice totiž přivítaly Mankaí lepíky s otevřenou náručí a nový produkt se chytnul okamžitě. Proto jsou ve stálé nabídce a součástí mnoha kolekcí. Vybrat si můžete jak jarní tak i podzimní motivy, psát na Od soumraku do úsvitu, či se zahledět do Korun stromů.

Ne vždy to tak je.

Dalším naším novým produktem jsou hrnečky s Knihomolkami. Je pravda, že dříve jsem již hrnečky nabízela, ale šlo o jednotky kusů, ručně malované mnou a vyrobené v dílně Ema Mamisu. Tyto hrnečky jsou konečně sériová výroba, po které jsem dlouho toužila, protože jsem chtěla hrnečky nabídnout širšímu spektru zákazníků a docela dlouho mi trvalo tuhle svojí touhu uspokojit, protože jsem měla hned několik podmínek, které nebylo lehké splnit.

Například již zmiňovaná malovýroba. Hrnečků jsem chtěla maximálně 100 až 200 ks, měla jsem představu nějakého ladného hezkého tvaru, ideálně, aby byly české výroby a aby snesly myčku nádobí. Často se totiž děje, že čeští výrobci nejsou ochotní dělat v nákladech menších než 5000 ks, protože je výroba energeticky náročná a ceny nemají na malonáklad přizpůsobený. Už když jsem začala před devíti lety spolupracovat s tiskárnami, stálo mne hodně času najít tiskárnu, kde byli ochotni mi natisknout plakáty v tehdy skandálním množství 50 ks. Je to pochopitelné, ale na druhou stranu, chceme-li v Česku podporovat lokální výrobu a drobné tvůrce, je potřeba mít cenové rozpětí nastavené i na nás, malovýrobce, kteří jsme na vysoké ceny výroby zvyklí a naši zákazníci jsou ochotni si připlatit za naše unikátní zboží.

Naštěstí česká porcelánka v Dubí dělá i malonáklad, i když z toho samozřejmě nejsou příliš nadšení, nicméně, já si velmi vážím toho, že dávají šanci i maličkým značkám, jako jsme my.

Pro zajímavost, karlovarská porcelánka mi ani neodpověděla na e-maily s prosbou o kalkulaci. Stává se mi to občas i u tiskáren, případně mne tzv. "odmítnou cenou", to znamená, že nacení výrobu na takovou částku, která vlastně znemožní maloobchodní prodej, protože je nepřiměřeně vysoká.

Dubská porcelánka tedy malovýrobu akceptuje, ale protože se jednalo o první spolupráci a se sériovou výrobou porcelánu nemám vůbec žádné zkušenosti, vyžádala jsem si i zkušební vzorky, což je finančně náročné, ale zrovna v mém případě se to rozhodně vyplatilo.

Pochopila jsem totiž umístění loga na dno hrnečku špatně a zkušební vzorky (byly dva, protože máme dva druhy hrnečků) přišly s logem natisknutým na vnitřní dno. Mělo to být samozřejmě na spodku. Takže jsme to vyladili, "ostrá" zakázka už byla naprosto v pořádku a já měla alespoň o starost méně a nebála jsem se, jak celý náklad, který byl samozřejmě za spoustu peněz, dopadne.

Hrnečky jsou moc hezky udělané, mají velikost 320 ml, takže se hodí na velkou kávu, i na čaj. A ačkoliv už hrníčků po měsíci prodeje příliš nezbývá (což je skvělé!), do budoucna bych ráda s porcelánkou v Dubí spolupracovala i nadále, hrníčky s Knihomolkami nechala dotisknout a moc bych si přála i plnobarevnou verzi se vzorem Od soumraku do úsvitu.

Záleží to ovšem na prodejích, poněvadž naší výrobu nefinancuji z úvěrů, ale z toho, co vynese prodej. Což je tento rok docela složité. Prodeje v e-commerce obecně klesají už od loňska, zákazníci více přemýšlejí, za co své peníze utratí a my malí výrobci máme jen omezený rozpočet na reklamu, takže nejsme tak vidět. Celé by to vydalo vlastně na další článek.

Pokud bych se měla vrátit ještě k problematice malovýroby, musím uznat, že jsem si způsobem svého podnikání maličko zkomplikovala situaci tím, že naše výrobky neděláme přímo my, ale nechávám je vyrábět profesionálními provozy. Ocitla jsem se tedy na jakémsi pomezí, kdy nepatříme k těm, co mají vlastní výrobu, ale nepatříme ani k velkým značkám, které jsou běžnými zákazníky takových provozů, ať už se jedná o tiskárny nebo porcelánky.

Vlastně jsem tuhle ambici, výrobu kompletně řešit u nás, neměla nikdy. Jako výtvarnice a grafička jsem schopná si namalovat a navrhnout vzory sama, ale nejsem knihařka, abych uměla svázat sešity tak, jak bych si představovala. A pokud bych měla dílnu a zaměstnala tiskaře a knihaře, musela bych mít větší tým lidí a to by znamenalo tlačit značku do růstu, aby se tým zaplatil a to není můj cíl. Růst je krásný, ale je to také velký stres a obrovská zodpovědnost a proto držím MANKAI Paper v kvalitních, leč velmi omezených mantinelech.

Naše malovýroba se už loni začala otřásat v základech kvůli až 100% zdražení materiálu, který je pro nás stěžejní, to zn. běžného papíru, následovalo zdražení energií a v důsledku těchto změn začaly být tiskárny velmi neochotné k tisku malých nákladů. Proto jsem velmi vděčná, že se naše dvě tiskárny, se kterými spolupracuji od začátku, neotočily k mým požadavkům zády. Se zvednutím jejich cen řeším sice více co a jak nechám vyrobit a už nemůžu mít vše, co bych si přála, ale zatím to zvládáme.

Co dodat na závěr? Možná jen to, že malé značky to teď mají ještě těžší, než dřív. A že při dnešním způsobu výroby už je takřka nemožné udržet vše lokálně. Ani my nemáme 100 % zboží dělané výhradně v Česku.

Ale pořád je pro mne poptávka u českých výrobců prioritní. A velké provozy by si to měly uvědomit a vyjít malým značkám víc vstříc.

Přeji tedy všem, ať si v dnešní globalizaci zachováme chladnou hlavu a srdce na pravém místě.

Markéta, zakladatelka MANKAI Paper