Proč včely?
Tímhle rokem se jako tenká červená linka proplétá mezi vším, co dělám, jedno spojující téma. A tím jsou včely. Nejen, že jsem si na jaře dala včelu do loga jako maskota MANKAI Paper, ale i celý kalendář na rok 2020 je na včelí téma a podzimní kolekce bzučí, až se hory zelenají.
Proč včely? Mohlo by se zdát, že se vezu na módní vlně, o včelách se začalo mluvit hodně, navíc se tomuhle tématu věnuje čím dál více umělců a výrobců, naposledy mě zaujalo třeba Tchibo svojí včelí kolekcí, která není vůbec špatná. No vážně.
Ale já si troufám tvrdit, že s touhle módní vlnou nemám nic společného, jenom se to tak prostě sešlo. Možná, že hodně zafungovalo podvědomí, když vidělo tolik včelích výjevů, pospojovalo vzpomínky, dětství, asociace a nasadilo mi včelu do hlavy. Kdo ví? Fakt ale je, že jsem léta letoucí fascinovaná domem v Teplicích, kde žije část mojí rodiny. Ten dům je z dvacátých let minulého století, je v něm ještě spousta původní prvků a na jeho fasádě, která pomalu, ale jistě opadává, jsou včelí úly a včely. Mimo jiné. Dům nechal postavit židovský továrník, majitel skláren, pro jednu ze svých dcer a pro druhou nechal postavit téměř identický dům hned vedle. Jsem tím příběhem, o kterém vím stejně málo, jako jsem sem napsala, tak uhranutá, že často myslím na to, jak moc bych chtěla vědět víc. Ale zpět k včelám.
Takže ten dům. Pak tu máme včely jako takové. Coby dítě jsem se hrozně bála, že na nějakou šlápnu, což mi ale nebránilo v tom, lítat bosky po trávníku. Pár žihadel jsem schytala, ale bylo mi těch tvorů vždycky hrozně líto, protože pak umřeli. Moje další včelí vzpomínka je ze střední. Měli jsme hodně charismatického třídního a ten jednou během výuky zcela klidně nechal bzučící zmatenou včelu vlézt na svůj prst a naprosto v klidu jí pustil ze třídy oknem ven. Pak nám řekl, že když včele nastavíme prst zepředu, aby ho viděla, nebude mít důvod útočit a nebodne. Hodně mě to zaujalo, od té doby to tak praktikuju a opravdu to funguje. Včely zachraňuju ráda a často.
Naposledy zmíním údajně nepodložený Einsteinův výrok, že až vyhynou včely, lidstvo je přežije o čtyři roky. Déle bez jejich pomoci nevydržíme. Ať už to Albert E. řekl nebo ne, je bezesporu fascinující ten fakt, že jsme na nich nejspíš opravdu velmi závislí. Vezměte si například rajčata. Když zahrnu do téhle rodiny i čmeláky, pak jsou to právě oni, kdo umožňují rajčatům, aby z jejich květů vzešel plod. Protože jenom čmeláci umí svým tělíčkem tak silně vibrovat, že jsou schopni opylovat tuhé rajčatové květy. Jak jsem se dočetla v jedné chytré knize. Proto se poblíž rajčatových plantáží zakládají čmeláčí "domovy". A výčet hmyzích jedinečných dovedností by mohl pokračovat klidně dál, ale to už si musíme všichni najít v knihách a na internetu. Já vám jenom chtěla vysvětlit svojí momentální včelí posedlost.
Tak pro tohle všechno je mám tak ráda. A proto jsem jim věnovala celý kalendář na příští rok a celou kolekci. Doufám, že bude hezká a zajímavá, a vy budete mít chuť ji mít a používat, a vždycky si nad ní vzpomenete na tyhle řádky. A nezapomeňte, prst nastavujte včele vždycky zepředu před oči.
Vaše Myyna
