Rozkvetlé papírnictví se přestěhovalo!

Není nadto hned první týden po příjezdu z dovolené stěhovat. Ale upřímně, kdy jindy, než v plné síle a optimisticky naladěná? Vlastně bylo to načasování naprosto dokonalé.

Nové studio v Heřmance... pojďme tomu místu tak říkat, neboť se žinýruji nazývat ho ateliérem, s ateliérem mám spojená velikánská okna až na strop a to Heřmanka nemá, nechci ji nazývat ani skladem nebo kanceláří, protože s tím mám zase spojené jiné konotace a navíc, na to je moje nové místo příliš krásné... Heřmanko, budiž studiem! Tak tedy, nové studio v Heřmance na Praze 7, sestávající ze dvou místností, jsem našla loni v říjnu, prochází právě rekonstrukcí a protože nájem už od prosince běží a v Kamenické teď v lednu končí, bylo nutné se přestěhovat, i když není ještě všechno perfektní.

Ale popořádku.

V pátek jsem při balení skladu v Kamenické zjistila, že se mi to asi trochu vymklo z rukou a že to sami dva s Martinem těžko zvládnem, nehledě na to, že naše Kia ve verzi kombi má sice slušný kufr, ale ne zas takový, abychom to pohodlně převezli třeba na dvakrát. Myslím, že ani prsty na obou rukách by nestačily na počet jízd, které nás čekaly. Navíc jsem si uvědomila, že nemáme akušroubovák a že Ivar pro uložení všech mých kolekcí mi Martin nebude rozšroubovávat ručně bez následků (je to intelektuál!) a já nemám po ruce lékárničku, natož pak zdravotní sestru.

Byl pátek večer. V sobotu se mělo stěhovat.

"Martine, půjč si od Franty akušroubovák."

"Franta někam odjel na víkend."

"Tak si ho půjč od Vojty."

"Vojta je na horách."

"Karel...?" (Mimochodem, to je naše svatá trojice, Franta, Karel a Vojta.)

"...." "Jo, Karel může, bude večer doma."

Uf, šroubovák checked.

Hned na to píšu bráchovi do Teplic, co dělá o víkendu, že se mi situace mírně vymkla z rukou a jestli nemá náhodou volno. Na to mi bratr odvětí, že volno nebude mít už nikdy v životě (má osmnáctiměsíčního syna) a co bych potřebovala. "Tebe a tvůj tranzit."

"Budu u vás okolo devátý."

Uf, dodávka checked.

(Dodávku si brácha odřel při druhém finálním odjezdu ze dvora z Kamenické. A to fest.)

V sobotu jsme měli v jednu odstěhováno a do pěti byly sešroubované police ("Tím akušroubovákem to jde o dost rychleji!"). Včera, tedy v neděli, mne čekalo roztřídění zboží do polic a vyskládání obalových materiálů tak, abych měla při balení objednávek z e-shopu všechno rychle po ruce. Musím vám na rovinu přiznat, že nejsem šťastná z toho, že jsem se skladem momentálně v přední místnosti, kde bude jednou obchod. Ale jsem tam proto, protože zázemí ještě není dodělané, bude se teprve pokládat podlaha a já tam nemůžu mít ani ty prázdné krabice, které jsem tam v neděli večer naházela. A které budu dneska cpát pod tlakem do špajzu a do koupelny.

Ascendent v Panně mi dává zabrat a představa, že můj sklad uvidí lidi zvenčí a budou si myslet (určitě, URČITĚ budou!), že tohle je to ono papírnictví a takhle to bude vypadat navždy, mě drtí. Ale! Musím být trpělivá. Pořád se to učím. A lidi, ať si myslí, co chtějí, důležité je, že já vím, jaké to tam jednou bude.

Krásné, přece.

Hezké pondělí vám přeje Myyna!

Sbohem, Kamenická!

Sledujte geniální Heřmančinu lokaci. Hned naproti je kavárna!

Ano, už to vypadalo, že se do Heřmanky nevejdu, ale dopadlo to dobře.

Poněkud luxusní odkladač na šrouby, ale byla nouze...

Neděle večer, rozestavěno, vytříděno, připraveno na pracovní týden. Yes!